SVĚT: Pane premiére, Česká republika je významným podporovatelem Ukrajiny, a to i vojensky. Plánují se další dodávky?
Petr Fiala: Před válkou jsme posílali zbraně na Ukrajinu . Byli jsme první zemí. A po ruské agresi jsme byli jednou z prvních zemí, která také poslala těžké zbraně: rakety, tanky taky, všechno, co umíme. Některé jsme měli skladem, jiné jsme dokoupili. Děláme to, protože jsme pochopili něco zásadního: Ukrajina nebojuje jen za svobodu a přežití vlastního lidu, ale bojuje i za život a svobodu Čechů. Pokud Putina nezastaví na Ukrajině, jeho armáda bude nakonec u našich hranic. Možná nejdříve v Pobaltí, ale brzy i v České republice. A pak někdy na německých hranicích.
SVĚT: Jak úzká je koordinace mezi Prahou a Berlínem v otázce dodávek zbraní? Federální vláda se v minulosti zdráhala schvalovat dodávky z ČR, které schvalovat musela.
Fiala: Proto jsem ve čtvrtek přijel do Berlína, abych si o tom promluvil s kancléřem Olafem Scholzem. Chceme rozvíjet spolupráci, abychom Ukrajině rychle pomohli. Německo může poslat zbraně přímo na Ukrajinu. Ale Německo nám také může pomoci převést tam sovětské zbraně, které Ukrajinci zvládnou – tím, že na oplátku získá západní vybavení.
SVĚT: Říkáte, že Ukrajina nejen brání svou suverenitu a svůj lid, ale brání i Čechy a Němce. Máte dojem, že Olaf Scholz to vidí stejně?
Fiala: Musí to tak vidět, protože je to realita. Putin vede válku s Evropou. Po léta! Hybridní, prostřednictvím dezinformací a prostřednictvím kybernetických útoků, a znovu a znovu se svou armádou. Otevřeně prohlásil Putinův válečný cíl: chce jinou Evropu, takovou jako v 90. letech, tedy Evropu před rozšířením NATO a EU, v níž ale Rusko opět ovládne vše, co kdysi ovládal Sovětský svaz. Před sedmi lety Rusko anektovalo Krym. V té době jsem nebyl politik, ale vědec. Zveřejnil jsem o tom tehdy a předpověděl: Slabá reakce západních států na tuto agresi nepovede k míru. Protože je to signál pro Putina: Západ je slabý a já můžu jít dál. V ruské politické kultuře je imperiální aspekt. Má to mnoho příčin, které by mě jako vědce mohly zajímat. Ale jako politik je především důležité pochopit, že pokud Rusko nedostane hranici,
SVĚT: Váš ministr zahraničí mluvil o appeasementu v novinovém článku. V německém kontextu je appeasement obzvláště tvrdým obviněním.
Fiala: Necestoval jsem do Berlína vznášet obvinění. Stejně jako mnozí ve střední Evropě velmi pozorně sleduji německou diskusi. A chápu, že je těžké obrátit vaši vlastní politiku Ruska vzhůru nohama během několika týdnů. Po mnoho let se Německo vždy snažilo uzavřít dohodu s Putinem a ignorovalo všechna naše varování. Proto jsem o to šťastnější, že Německo nyní chápe : Je nutné postavit se proti ruské politice agrese: s evropskou jednotou, jasností a tvrdostí.
SVĚT: Chápete, jak těžké je obrátit politiku německého Ruska vzhůru nohama. Zdá se, že Ukrajině toto pochopení chybí. Kyjev dokonce zakázal návštěvu našeho federálního prezidenta.
Fiala: Byl jsem v Kyjevě v době, kdy Kyjev obklíčila ruská vojska a město ostřelovalo. Denním chlebem Volodymyra Zelenského jsou nejtěžší rozhodnutí, která rozhodují o životě a smrti jeho občanů. Jsou ve válce! Musíme pochopit, že pod tímto tlakem jedná a mluví emotivně a ne diplomaticky. To může být pro některé západní politiky bolestivé. Ale možná to pomůže dát věci do pohybu.
SVĚT: Radíte Scholzovi, aby také jel do Kyjeva?
Fiala: Neradím. Kancléř je velmi zkušený politik. Obecně bych rád řekl, že návštěvy z demokratických zemí jsou pro obyvatele Ukrajiny velmi důležité. Protože jsou znamením: Nejsi sám! Máme soucit. To se v evropských metropolích nedá ukázat hezkými slovy. Můžete to dát najevo tím, že jste v Kyjevě.
SVĚT: Německé celebrity požádaly Olafa Scholze otevřeným dopisem, aby na Ukrajinu nedodával těžké zbraně. Na otázku, zda by se Ukrajina měla jednoduše vzdát, odpověděl jeden z autorů s odkazem na vaši zemi. Alexander Dubček přijal sovětskou invazi v roce 1968 a neposlal československou armádu proti Rudé armádě.
Fiala: Jako malé dítě jsem viděl ruské tanky v našich městech a vím, co to udělalo s generací mé a mých rodičů: Byla to strašná katastrofa. A to se vůbec nedá srovnávat, protože Československo bylo v té době součástí sovětské sféry. Pokud hledáte historické srovnání, je tu ještě jedno: Mnichovská smlouva z roku 1938, kdy se západní politici vzdali mé země, aby usmířili Hitlera. To nepřineslo mír, ale nejstrašnější válku. Je to jen toto: expanzivní říše a autoritářské režimy chápou pouze sílu. Koneckonců vidíme, jak špatná byla slabá politika proti Rusku: zahrnovala anexi KrymuBylo to možné před válkou v Gruzii a mnoha dalšími katastrofami.
SVĚT: Obhajujete tvrdost a konzistenci. Jak to zapadá do toho, že teď, když se EU definitivně dohodla na ropném embargu, chce Česká republika ze všech míst speciální úpravu, aby mohla déle získávat ruskou ropu?
Fiala: Vždy jsme byli pro silné sankce a podporujeme i ropné embargo . Pro Českou republiku je to ale obzvlášť těžké, protože jsme na konci ropovodů. Bez ruských dodávek bychom prostě neměli dost ropy. Děláme, co můžeme, abychom to změnili. Bude to ale trvat dva roky. A k tomu potřebujeme solidaritu států, které získávají více ropy z jiných zemí.
SVĚT: Maďarský premiér Viktor Orbán hrozí zablokováním sankcí na ropu, plyn a uhlí vetem.
Fiala: Prosím, nepleťte si to s námi! To není naše pozice! Nebudeme blokovat, jen chceme určité záruky zásobování z jiných zdrojů. Pokud jde o Orbána: mluvíme s ním ve Visegrádské skupině . Přiznávám, že mnohé z toho, co Orbán říká o ruské agresi proti Ukrajině, je pro nás těžké. Maďarsko ale zatím se všemi sankcemi nakonec souhlasilo. Není to náhoda, ale souvisí to také s Visegrádskou skupinou.
SVĚT: Pokud je soudržnost vůči Rusku klíčovou otázkou v Evropě, nebyla to chyba, kterou Česko v posledních letech sdílelo s Orbánem ve Visegrádské skupině?
Fiala: Visegrádská skupina je nástrojem naší evropské politiky, se kterou jsme za těch dvacet let dokázali hodně. Ale existují i jiné nástroje. Velmi dobré vztahy máme i s našimi dalšími sousedy, s Rakouskem a především s Německem. Bohužel to, čeho společně dosáhneme, nezávisí jen na tom, co chceme, ale také na tom, zda najdeme partnery, kteří s námi chtějí intenzivně spolupracovat. V minulosti tomu tak v Německu vždy nebylo.