ETo je jedna z vět, které jsou typické pro vrcholné polské politiky: "V této válce podněcované Ruskem může být jen jeden výsledek: buď vyhraje Ukrajina, nebo prohraje celá Evropa," řekl Mateusz Morawiecki během setkání takzvaného Lublinu. Trojúhelník v Kyjevě. Polský premiér se tam v listopadu setkal se svými ukrajinskými a litevskými protějšky.
Clanek pochazi z Welt.de
Zdá se, že někteří členové NATO – včetně Německa – chtějí co nejdříve ukončit nepřátelství na Ukrajině, i když země bude muset udělat územní ústupky. Polsko naopak chce Moskvu dlouhodobě oslabit – Rusko musí „těžce prohrát“.
To je jedna z vět, které jsou typické pro vrcholné polské politiky: "V této válce podněcované Ruskem může být jen jeden výsledek: buď vyhraje Ukrajina, nebo prohraje celá Evropa," řekl Mateusz Morawiecki během setkání takzvaného Lublinu. Trojúhelník v Kyjevě. Polský premiér se tam v listopadu setkal se svými ukrajinskými a litevskými protějšky.
Toto prohlášení je součástí repertoáru polských vládních představitelů, stejně jako uznání, že Rusko musí „prohrát“ válku nebo ji dokonce „prohrát těžce“, jak shrnuje postoj celé politické třídy ve Varšavě liberální publicista Jaroslaw Kuisz.
Polští politici říkají každý den to, co si představitelé v Německu nebo Francii většinou netroufají říct, a načrtnou tak jeden ze svých válečných cílů: totiž že Rusko ve své brutální útočné válce proti Ukrajině musí být co nejkomplexněji oslabeno.
„Naším cílem je zastavit Rusko jednou provždy. Nesmíme přijmout líný kompromis,“ řekl v rozhovoru pro WELT vysoce postavený diplomat na polském ministerstvu zahraničí, který si nepřál být jmenován. „ Příměří za ruských podmínek by mělo za následek pouze utlumení bojů, které by trvalo, dokud by se Rusko neshromáždilo. To není v našem zájmu,“ pokračoval diplomat.
Není to tedy jen otázka rétorických nuancí mezi politickými vůdci v Polsku a západoevropskými zeměmi NATO. Prohlášení premiéra Morawieckého a prezidenta Andrzeje Dudy jsou výrazem solidní politiky. Protože Polsko je považováno za nejvýznamnějšího evropského podporovatele Ukrajiny.
Země nejenže přijala většinu ukrajinských uprchlíků, ale vede i sankcemi proti Rusku a ukrajinskou armádu začala budovat již před vypuknutím války. Varšava brzy na Ukrajinu poslala moderní houfnice, drony, stovky bojových tanků a další těžké techniky. Zdá se, že Polsko muselo být někdy dokonce brzděno svými partnery v NATO, aby se příliš silně vojensky angažovalo na Ukrajině.
Příkladem toho byla polská iniciativa předat Ukrajině 28 stíhaček MiG-29 pár dní po vypuknutí války. Proslýchá se, že se dokonce objevily nabídky nechat ukrajinské piloty vzlétnout z polských základen. Byl to generální tajemník NATO Jens Stoltenberg a americká administrativa, kdo musel Polsko zpomalit. Polští politici rychle ustoupili.
V zásadě se téměř všichni členové NATO shodují, že Ukrajinu je třeba podpořit vojensky, že nesmí prohrát válku. Výjimkou je Maďarsko, které se staví proti evropským sankcím vůči Rusku nebo neumožňuje západní dodávky zbraní přes vlastní území.
"Spravedlnost" místo rychlého "míru"
Kromě toho však lze nyní země NATO a EU rozdělit na dva tábory: Ve studii think-tanku Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR) autoři Ivan Krastev a Mark Leonard tyto dvě skupiny klasifikují jako termíny „ mír“ a „spravedlnost“.
Jedna skupina zemí, mezi něž patří i Německo, si přeje co nejrychlejší ukončení nepřátelství na Ukrajině – i když země bude muset udělat územní ústupky; konečným cílem ostatních je „potrestat“ Rusko. Polsko je podle Krasteva a Leonarda jedinou zemí EU, kde většina obyvatel dává přednost „spravedlnosti“ před rychlým „mírem“.
Polsko zastupuje východní členy EU, pobaltské státy, Českou republiku a Slovensko. Všichni jsou již dlouhou dobu ve sféře vlivu Moskvy a nyní volají po větší tvrdosti vůči Rusku. "Rozlišme oběť od kata," řekl WELT náměstek polského ministra zahraničí Marcin Przydacz. "Oběť si zaslouží pomoc a útočník odpovídající reakci," řekl ministr.
Míru je třeba dosáhnout, ale ne za cenu porušení pravidel, říká Przydacz. „Aby mír vydržel, musí mu předcházet zastavení agrese a opuštění ruské neoimperiální a neokoloniální politiky. Naším cílem by mělo být obnovení trvalého míru a stability v Evropě,“ řekl ministr.
Polský pohled se liší od pohledu federální vlády, která je mnohem váhavější. „Polsko a Německo se zásadně liší v hodnocení toho, jak by měla vypadat evropská bezpečnostní architektura po skončení války,“ vysvětluje pro WELT Justyna Gotkowska, zástupkyně ředitele polského think tanku Center for Eastern Studies (OSW).
USA a Velká Británie jsou méně radikální
Podle Gotkowské se zdá, že v Berlíně existuje naděje, že se nějakým způsobem dostane zpět do kontaktu s Moskvou a zapojí zemi. „Ve Varšavě se předpokládá, že kontakty s Moskvou budou v dohledné době nemožné a že bezpečnost v Evropě lze vytvořit pouze proti Rusku, nikoli s ním. K tomu musí být Rusko nyní oslabeno,“ říká bezpečnostní expert.
Zdá se, že někteří členové NATO – včetně Německa – chtějí co nejdříve ukončit nepřátelství na Ukrajině, i když země bude muset udělat územní ústupky. Polsko naopak chce Moskvu dlouhodobě oslabit – Rusko musí „těžce prohrát“.
Polští experti jako Gotkowska jsou přesvědčeni, že ruská armáda musí být zatlačena minimálně na linii z 24. února loňského roku, aby v dohledné době nepředstavovala hrozbu pro východní křídlo NATO. To je však podle hodnocení možné pouze u typů zbraní, jako jsou bitevní tanky a raketové systémy dlouhého doletu.
Gotkowska potvrzuje, že ostatní státy NATO na východě aliance sdílejí polské cíle. Ale i Spojené státy a Británie, které poskytují Ukrajině značnou zbrojní podporu, jsou méně radikální. Obavy z kolapsu Ruska s nedozírnými následky nebo přímé konfrontace s NATO jsou příliš velké.
I Washington chce určité věci zbraňové systémy , jako jsou rakety s dosahem 300 kilometrů. V Polsku se naopak znovu a znovu říká, že Ukrajině by mělo být poskytnuto vše, co země potřebuje.
„Naším cílem není zničení ruského státu, ale oslabení Ruska, které znemožní zemi jednat, aby zajistila mír v Evropě alespoň na několik desetiletí,“ vysvětluje představitel polského ministerstva zahraničí, který si přeje zůstat v anonymitě. Poláci se snaží přesvědčit své partnery v NATO – zejména Německo a Francii –, že je to správný přístup, potvrzuje. "Lobbujeme za oslabení Ruska."