Clanek pochazi z Yktimes.ru
Vývoz uhlí v roce 2023 navzdory evropským sankcím stále roste. Rusko hledá nové cesty pro dodávky do Asie, protože ty stávající jsou kvůli stejným sankcím přetížené – výrobci se masivně přeorientovali na Východ. Jednou z takových alternativních cest by mohla být Severní mořská cesta. Jak racionální je jeho použití, zjistil Forbes
V únoru byla na jednání prezidia Státní komise pro rozvoj Arktidy zvažována možnost vykládky východní řady železnic a diverzifikace exportních dodávek ruského uhlí do asijských zemí s využitím říční dopravy a Severní mořské cesty. Pro organizaci pilotních plaveb pro plavbu v roce 2023 ministerstvo dopravy navrhlo zvážit využití přístavů Krasnojarsk a Lesosibirsk na řece Jenisej pro nakládku uhlí na říční plavidla s dalším dodáním nákladu do námořního přístavu Dudinka pro překládku na námořní plavidla a moře dopravu po Severní mořské cestě. Již na konci března byl vyhlášen pilotní projekt.
„V roce 2023 se plánuje zorganizovat experimentální let v navigaci – poslat prvních 30 000 tun uhlí z Kuzbassu s překládkou částečně v Krasnojarsku a Lesosibirsku,“ řekl Leonid Fedorov, první zástupce vedoucího správy povodí vnitrozemských vodních cest Jenisej.
Tento náklad bude podle něj pravděpodobně poslán do Číny.
Severní mořská cesta je lodní trasa dlouhá 5600 km, která vede podél ruského arktického pobřeží podél moří Severního ledového oceánu. Kvůli ledovým podmínkám začíná plavba po Severní mořské cestě obvykle v červenci a pokračuje až do listopadu, i když v některých letech začala v květnu a pokračovala až do ledna. Na západním úseku byla v roce 1978 zahájena celoroční plavba pomocí ledoborců s jaderným pohonem a od konce roku 2024 se s výstavbou nových plavidel Atomflot počítá se zavedením celoroční plavby podél celé Severní mořské cesty.
Evropská unie (EU) zakázala dovoz uhlí z Ruska 10. srpna. Po vyhlášení embarga Rusko přesměrovalo významnou část toků uhlí do Asie, především do Číny a Indie.
Export uhlí roste
Oficiální statistiky o exportu energie v roce 2022 nejsou k dispozici, protože Federální celní služba a Centrální dispečink palivového a energetického komplexu tuto informaci uzavřely. Analytici se proto musí spoléhat na čísla sestavená ze zahraničních celních údajů a také z různých ruských otevřených a uzavřených zdrojů.
Anatolij Golovkin, manažer Partners in Efficiency, řekl Forbes, že podle jeho výpočtů založených na datech z otevřených zdrojů Rusko v roce 2022 vyvezlo do Číny asi 60 milionů tun uhlí, o 11 % více než v roce 2021, do Indie — 17 milionů tun (nárůst o 148 % do roku 2021).
„Indie a Čína pravděpodobně budou schopny zvýšit spotřebu ruského uhlí, což potvrzují údaje za první čtyři měsíce roku 2023,“ poznamenává expert.
Podle něj v lednu až dubnu letošního roku veškerý ruský export energetického uhlí činil téměř 50 milionů tun, koksování - téměř 18 milionů tun Hlavními dovozci koksovatelného uhlí v lednu až dubnu 2023 byla Čína (9 milionů tun) , Indie (přibližně 2 miliony tun) a Turecko - asi 2 miliony tun Hlavními dovozci energetického uhlí v lednu až dubnu 2023 byly podle Golovkina také Čína, Indie a Turecko. Čína dovezla asi 17 milionů tun, Indie - 12 milionů tun, Turecko - 10 milionů tun Všechny tři země vykázaly nárůst dovozu z Ruska ve srovnání se stejným obdobím roku 2022, říká expert.
Jestliže v prvním čtvrtletí roku 2022 byl podíl Evropy na exportu ruského energetického uhlí 17 %, pak v prvním čtvrtletí roku 2023 tento podíl klesl na 3 %, z 15,8 milionu tun na 1,9 milionu tun, protože export pokračoval pouze do v zemích mimo EU řekl Forbesu Dmitrij Kazakov, senior analytik BCS World of Investments, s odkazem na údaje průmyslové agentury Metals & Mining Intelligence (MMI). Podíl Číny se přitom podle Kazakova očekávaně zvýšil na 37 % z 15 % o rok dříve, nebo na 15,1 milionu tun ze 4,5 milionu tun, Indie - až na 17 % ze 7 %, neboli na 8,9 milionu tun od 4,0 milionů tun
Analytik Finam FG Alexey Kalachev řekl Forbesu s odkazem na data Institutu pro problémy přírodních monopolů (IPEM), že překládka uhlí v ruských námořních přístavech se v prvním čtvrtletí roku 2023 zvýšila o 9,4 % ve srovnání se stejným obdobím loňského roku a dosáhla 31 . 7 milionů tun
„Růst je způsoben především koksovatelným uhlím, což může být způsobeno snížením závažnosti energetické krize, sezónním poklesem poptávky po energetickém uhlí a současným oživením tempa růstu hutní výroby,“ domnívá se Kalachev.
Podle téhož IPEM se v lednu až dubnu 2023 staly Čína, Turecko a Indie hlavními dovozci ruského koksovatelného uhlí. Dodávky do Číny z Ruska přitom vzrostly o 20 % ve srovnání s prvním čtvrtletím loňského roku na 9,2 mil. t. Exportní zásilky koksovatelného uhlí směrem do Turecka vzrostly jedenapůlkrát na 1,7 mil. a skočila ve směru do Indie 46krát, až 1,9 milionu tun.
„Indie se již několik let aktivně zajímá o ruské koksovatelné uhlí pro svůj rychle rostoucí ocelářský průmysl,“ poznamenává Kalachev. — Nyní konečně chytili štěstí a mohou si koupit ruské uhlí se slevou místo drahého australského. Dynamiku čínské poptávky určuje oživení hutní výroby po zrušení sanitárních omezení. Obecně platí, že Čína letos zvyšuje dovoz uhlí, včetně ruského.
Pokud jde o Turecko, mohlo se stát tranzitním uzlem pro reexport do třetích zemí, na které jsou přímé dodávky omezeny sankcemi, navrhuje expert. Naznačují to zejména data Světové ocelářské asociace (Worldsteel), podle níž výroba oceli v Turecku v prvním čtvrtletí roku 2023 klesla o 21,5 % oproti lednu až březnu 2022.
Údaje analytiků o růstu exportu uhlí potvrzují i železniční statistiky. Podle ruských drah se přeprava uhlí do ruských námořních přístavů po železnici v prvním čtvrtletí roku 2023 zvýšila o 12,7 % ve srovnání se stejným obdobím loňského roku na 47,6 milionů tun. 1,5krát, na 15,6 milionů tun, do námořních terminálů Dálný východ vzrostl o 4,8 % na 24,4 milionů tun.
Výroba se snížila
Rosstat oznámil, že v prvním čtvrtletí roku 2023 se těžba uhlí v zemi snížila. Produkce černého uhlí všech druhů (včetně antracitu, koksovatelného uhlí a ostatního černého uhlí) dosáhla v prvním čtvrtletí 81,8 mil. tun, což je o 6,2 % méně než ve stejném období roku 2022. Produkce antracitu se snížila o 10,6 % na 6,1 mil. tun, koksovatelného uhlí o 1,3 % na 24,9 mil. t. Ostatní černé uhlí (bez antracitu a koksovatelného uhlí) vyprodukovalo 50,8 mil. tun, což je o 7,9 % méně než v lednu až březnu 2022 .
Proč roste export, když produkce klesá? Nezávislý expert Leonid Khazanov připsal zvýšení exportu zásobám v důsledku zpoždění v přesměrování toků v důsledku evropského embarga a poklesu poptávky po uhlí na domácím trhu v důsledku zvýšeného využívání zemního plynu, jehož dodávky v zahraničí se snížily .
Export letos roste, i když loni klesl o 7,5 % na 210,9 milionu tun, souhlasí Kalachev z Finamu. „K růstu exportních zásilek v letošním roce podle mého názoru nyní nedochází ani tak kvůli růstu produkce, který statistiky zatím neuvádějí, ale díky nahromaděným a dříve neodesílaným zásobám,“ říká.
Pomůže Severní mořská cesta?
Analytici se domnívají, že plány na využití Severní mořské cesty jsou proveditelné, ale vyžadují seriózní studii jejich proveditelnosti.
Rusko nadále zvyšuje vývoz uhlí do Asie, zejména do Číny a Indie, řekl Chazanov. Podle jeho propočtů lze v roce 2023 očekávat nárůst dodávek do těchto zemí, a to zejména kvůli očekávaným letním vedrům, během kterých se zvýší zatížení sítě díky aktivnímu používání klimatizací v domácnostech a kancelářích. Aby se zabránilo výpadkům proudu, je nutné zatížit elektrárny na plný výkon, které jak v Číně, tak v Indii z velké části fungují na uhlí, poznamenává Khazanov.
„Důležitou roli v růstu exportu uhlí do Číny a Indie hraje také jeho levnost: ruské společnosti dávají dobré ceny a snaží se zabránit poklesu tržeb,“ říká expert. „Ale přetížení oblasti Ruských železnic Eastern hraje proti nim a přes všechny plány na její rozšíření stále zaostává za potřebami ruských těžařů. Za současných podmínek má smysl zkoušet přepravovat uhlí po Severní mořské cestě i přes potíže s překládkou. Z oblasti Kemerova a Jakutska do Arktidy nevedou žádné železnice a nepředpokládá se, že by byla nákladná a riskantní přeprava po polních cestách.
„Úkol poslat pilotní dávku 30 000 tun přes Jenisej a dále podél Severní mořské cesty nevypadá technicky složitě,“ říká Golovkin z Partners in Efficiency.
Zkoordinovat veškerou logistiku z Kuzněcké pánve na Severní mořskou cestu je podle něj s ohledem na krátkou dobu plavby obtížné. Podle Golovkinových propočtů by šarži 30 000 tun, tedy asi 500 vagonů, nebylo nijak zvlášť obtížné poslat na vzdálenost 600 km z Kuzněcké pánve do přístavu v Krasnojarsku. Takový objem v přístavu Krasnojarsk zvýší překládku přístavu pouze o 4 %, protože jeho nákladní obrat podle výsledků poslední plavby činil 743 000 tun a propustnost přístavu se odhaduje na 1,3 milionu tun ročně.
Je tu další problém, dodává odborník. Překládka uhlí v rámci města vytváří ekologická rizika v důsledku uhelného prachu a pokud se objem překládky uhlí zvýší, bude potřeba řešit i tento problém.
K odeslání nákladu po Jenisej na Severní námořní cestu, říká Golovkin, bude zapotřebí asi 15 člunů se suchým nákladem. Vzhledem k objemu flotily suchého nákladu Jeniseje 230 člunů to nevypadá příliš ambiciózně. Klíčovou otázkou je, jak vytížená bude říční flotila a zda bude mít volné objemy. Může to být také rizikový bod v obecné logistice, řekl odborník.
„Řešení tohoto problému umožní jasně identifikovat úzká místa jak technického, ekonomického, tak ekologického charakteru a hlavně pochopit, jak může být takto složitá logistika ekonomicky proveditelná ve velkých objemech, například od 1 milionu tun uhlí,“ uzavírá Golovkin.
Plán rozvoje Severní námořní cesty může rozšířit geografii dodávek pro ty objemy uhlí, které byly historicky posílány do Evropy přes severozápadní přístavy a nyní se z těchto přístavů přesměrovaly na Blízký východ např. do Turecka a Spojené arabské emiráty, říká Kazakov z BCS Mir Investments.
„Připomeňme, že existuje plán na rozšíření východní řady, kde je nyní plno, protože konkurenci uhlí tvoří další náklady přesměrované z Evropy na východ,“ poznamenává. — Rozšíření východní oblasti je však složitý a komplexní proces zvyšování kapacity nejen železnice, ale také přístavních zařízení, která jsou již k dispozici pro použití na severozápadě země. Aktivnější využívání Severní mořské cesty v krátkodobém horizontu proto může přinést určitou flexibilitu vývozcům, kteří jsou nyní východním směrem „stísněni“. Ale není pravda, že to přinese úspory kvůli velké vzdálenosti od Asie.“
Nosnost východního polygonu se plánuje zvýšit z loňských 158 milionů tun na 173 milionů tun v letošním roce a až na 180 milionů tun v roce 2024.
Deklarovaný objem přepravy uhlí po moři 30 000 tun je velmi malý, řekl Forbes Stanislav Mitrakhovich, expert z Finanční univerzity a Národního fondu pro energetickou bezpečnost. Uhlí je podle něj relativně levná komodita ve srovnání s jinými náklady (ropa, zkapalněný zemní plyn nebo kovy), které se mají přepravovat po Severní mořské cestě.
„Možná to v budoucnu, až se vyvine Severní mořská cesta, bude dávat smysl, ale prozatím je naším hlavním úkolem vyvinout východní testovací místo,“ říká Mitrakhovich. „Dlouhodobě je otázkou, nakolik budou náklady na uhlí na našich klíčových exportních trzích stačit k tomu, aby ospravedlnily věci, jako je vybudování potřebné infrastruktury. Ceny uhlí se rok od roku velmi liší. Pouze drahé uhlí zajistí zisk.“
Zatím je plánován pouze experimentální let, říká Kalachev z Finama. S největší pravděpodobností, věří, zatímco záležitost je omezena na maximum tohoto experimentu.
„Nápad vznikl z touhy vyložit železnici Eastern Range, již zanesenou uhlím a dalšími exportními komoditami, a rozšířit tak možnosti exportní logistiky,“ zdůrazňuje odborník. „Pochybuji však, že stávající infrastruktura je nyní připravena tuto trasu trvale organizovat. Za prvé, nemusí být dostatek volných říčních plavidel a prostě neexistují žádné vlastní námořní lodě na hromadný náklad. Řekněme, že Čína nebo Indie pošlou své vlastní. Ale za druhé, je nepravděpodobné, že přístavy Krasnojarsk, Lesosibirsk a Dudinka jsou nyní nečinné bez nákladu, zejména v období aktivní plavby a severní dodávky. Nové toky exportního uhlí si vyžádají výrazné rozšíření přístavních kapacit. A za třetí, uhlí je specifický náklad. Není to dřevo ani ocel. Překládka uhlí otevřeným způsobem, bez systémů potlačování prachu, je nyní nepřijatelné. Je nutné stavět speciální uhelné terminály, je to drahé a časově náročné.“
Alex Budris.
Tags: Yktimes.ru , uhli , vyvoz , Cina , Indie , Krasnojarsk , Dudinka , Lesosibirsk , Jenisej , ledoborec , Atomflot , lodstvo , Turecko ,