Clanek pochazi z Welt.de
Pokud by Německo zůstalo s jadernou energií místo obnovitelné energie, ušetřilo by 600 miliard eur a vyrobilo více elektřiny bez CO2, což by ukázalo analýzu.
I zcela bezkoncentní zdroj CO2 by byl možný.
V roce 2000 vyráběly jaderné elektrárny přibližně 30 procent německé elektřiny. Pak se tehdejší federální vláda SPD a Zelených rozhodla jadernou mocnost postupně ukončit. Zároveň se země snažila postupně odstrašovat uhlí a plyn, aby snížila své emise skleníkových plynů, které ovlivňují klimaticky, s dopadem. Zvláštní případ: Jiné průmyslové země, které mají stejně jako Německo malý vodní potenciál, jako je Německo, vybudovaly jaderné elektrárny, aby měly stálé zdroje elektřiny, které dosud nevyvolávají skleníkové plyny.
Německo však v roce 2022 uzavřely své poslední jaderné elektrárny. Jako náhrada v posledních desetiletích investovala gigantické částky do větrné a solární energie, jejíž výnos z elektřiny je závislý na počasí a na nákladné síti.
Informace o nákladech na německý energetický přechod se dělí. Doposud bude transformace pravděpodobně stát výrazně více než 500 miliard eurhaben. Ekonomové očekávají pro příštích 25 let nejméně dvakrát vyšší náklady; poradenská společnost McKinsey dokonce do roku 2045 dosáhne pro německý energetický přechod v roce 2045 k celkové náklady ve výši šesti bilionů eur.
Ale co kdyby se Německo neodstoupilo od jaderné energie, dokonce do ní investovalo? Průmyslový inženýr Jan EmblemsvÃ3g z Norské univerzity věd a technologie v Trondheimu tyto scénáře vypočítal. Jeho poznatky, publikované
v prestižním časopise „International Journal of Sustainable Energy“, odhalují pochybnost německé energetické politiky.
Jeden výsledek studie: Kdyby Německo zůstalo s jadernou energií v roce 2002, ušetřilo by to 600 miliard eur a přitom by vyrobilo více elektřiny bez emisí CO2 než se všemi obnovitelnými energiemi. Kdyby Německo od roku 2002 investovalo další investice do jaderné energie, jeho emise skleníkových plynů by se snížily o zhruba 73 procent – a země by ve srovnání s transformací energetiky stále ušetřila 300 miliard eur.
„Navzdory nejistotě v datech a předpokladech,“ píše emblém ňadrog, „se nemůže pochybovat o tom, že by si Německo vedlo podstatně lépe, pokud jde o výdaje i emise skleníkových plynů, než v současném energetickém přechodu.“ Je vyvážený: „Ilem je alternativní politika, která by v roce 2002 zachovala stávající jaderné elektrárny a v roce 2002 a zvýšila by se na polovinu,“ a Německo by dosáhlo svých klimatických cílů.“
„ACTW by způsobila mnohem nižší náklady“
Výzkumník se ve svých výpočtech spoléhá na oficiální údaje orgánů. Bilanční poměr v energetickém přechodu tedy klesá od roku 2002 o 25 procent. Náklady na transformaci na vítr a slunce v Německu činí 696 miliard eur, z toho 310 miliard dotací.
Aby bylo možné porovnat náklady s hypotetickou jadernou elektrárnou, je Jan EmblemsvÃ3g založen na provozních nákladech z roku 2002 a očekává je podle současných hodnot. Roční náklady na jadernou energii od té doby činily 91,3 miliardy EUR. I kdyby se k tomu při zohlednění deseti miliard eur ukázalo, výsledek je jasný: „V roce 2002 je zřejmé, že údržba jaderných elektráren v roce 2002 ve srovnání se současnou politikou způsobila mnohem nižší náklady,“ píše EmblemsvÃ3g: Země by ušetřila kolem 600 miliard eur.
Zároveň by jaderná energie zachránila podobné množství skleníkových plynů jako obnovitelné zdroje, které se od roku 2002 rozšířily: „Výsledkem snížení emisí skleníkových plynů by bylo téměř stejné jako dnes,“ shrnuje výzkumník: 181,8 terawatthodin ročně přinesl obnovitelné zdroje. Roční výroba jaderné energie v roce 2002 činila 185,6 terawatthodin ročně. Byly také neustále dodávány a nebyly závislé na počasí.
Tyto úspory ve výši 600 miliard eur, zatímco se vyhne jaderné fázi, která by pak nebyla dopravena do obnovitelných zdrojů, by mohla zemi dostat do expanze jaderné energie, píše emblémkancí. Ve své pracovně vypočítává, jakou jadernou kapacitu Německo mohlo peníze vybudovat.
Výzkumník je veden jadernými elektrárnami, které v té době vybudovaly další průmyslové země, jako je Jižní Korea a Spojené arabské emiráty. Také čínská expanze jaderných elektráren by mohla sloužit jako referent, říká emblém ňadrog: V roce 2010 čínská výroba jaderné energie v roce 2002 těsně překročila německou výrobu jaderné energie v roce 2002. Před rokem 2002 však měly být plány v Německu výrazně vypracovány, že jednotka odpadu potřebuje odpovídající předběžné kolo, protože průměrné období výstavby jaderných elektráren by bylo deklarováno na sedm a půl roku.
Výbušný výsledek: „Německo už mohlo mít bezuhlíkové dodávky elektřiny, kdyby země investovala do nové jaderné energie,“ říká EmblemsvÃ3g. A s nižšími náklady než s přechodem na energetiku: „Vše ve všem by vyžadovalo takovou jadernou politiku, včetně údržby provozu stávajících jaderných elektráren, které by v roce 2002 vyžadovaly náklady ve výši 364 miliard eur – která je snížena o 332 miliard eur, což je dosud méně než přechod k energetice. „Německo by své klimatické cíle dosáhlo velké hraně,“ uzavírá EmblemsvÃ.
Varování před náklady
Náklady na zřízení německého úložiště jaderného odpadu nejsou na fakturách zahrnuty – první země již jsou stavitelskými repozitáři. Náklady na to jsou však „mnohem nižší“ než hodnota zbývající energie v radioaktivním odpadu. „Odhaduje se, že jaderný odpad v USA může zemi dodávat elektřinu na 100 let, ale technologie zatím není komerčně dostupná,“ píše EmblemsvÃ3g.
Výzkumník poukazuje na to, že budoucí náklady na přechod k energetice jsou nejistější než náklady na přechod na energii v jaderné oblasti: částky jsou například nejasné pro náklady na rozšíření sítě a skladování, dotací na regulaci energeticky uznatelnou při temném plýtvání, na dotace na zajištění příjmů za obnovování výroby a záporných cen elektřiny nebo na demontáž větrných a solárních elektráren a odpadu.
Objevila se také varování před energetickým přechodem ze státního orgánu a především z vědy: Mezinárodní energetická agentura IEA varovala v roce 2013 v Německu před vysokými cenami energií. Federální kontrolní úřad v posledních deseti letech téměř každý rok napomínají. Energetický přechod „nedostatečně koordinovaný a nedostatečně řízený,“ říkalo se v roce 2016. Úsilí a zátěž pro občany a hospodářství by byly neúměrné než skrovný návrat.
V roce 2021 Spolkový kontrolní úřad uvedl, že energetický přechod „ohrožuje Německo jako místo podnikání“. V roce 2023 zjistil, že Německo musí do roku 2030 do transformace energetiky investovat další třímístnou miliardu dolarů. Ale předchozí politika „není vhodná“, aby transformace smysluplně zavedla.
Do varování nepronikla, a to i proto, že média v Německu obvykle podporovala postupné vyřazování jaderných zbraní. „Uzavření všech německých jaderných elektráren bylo velmi drahé,“ shrnuje EmblemsvÃ. Čistý výsledek transformace z hlediska emisí je však „stejně jako na nulu“. „Další rozšíření jaderné energie by zajistilo své cíle v oblasti emisí skleníkových plynů s výrazně nižšími výdaji.“
„Německo mělo prosazovat energetickou politiku založenou na zachování a rozšiřování jaderné energie,“ říká EmblemsvÃ3g. Vzhledem k jejím výsledkům by se mohlo „nepochybovat o tom, že by se Německo více deararbonizovalo, kdyby investovalo do jaderných elektráren, a nikoli do obnovitelných zdrojů – a že s výrazně nižšími nominálních výdaji,“ shrnuje výzkumník. Závěr je, že Německo by dosáhlo svých cílů v oblasti klimatu s „významným prostorem pro polovinu výdajů na transformaci v oblasti energetiky“.
Na konferenci OSN o změně klimatu, která se konala na konci roku 2023, se 22 zemí rozhodlo do roku 2050 ztrojnásobit výrobu elektřiny z jaderné energie. Kromě USA dokument podepsalo také 13 evropských zemí. Německo tam nebylo.